Iscaraal

Dnes byl můj den velice záživný. V podstatě jsem jen koukla z okna, srkala čaj a přemýšlela o kravinách. Postupně se začalo smrákat a až teď se mi zachtělo ven. Připadala jsem si díky tomu jako netopýr. Uši by relativně odpovídali, slepota taky, ale obratnost už tak byla na vážkách a navíc ve vzduchu by byla nulová. Teoreticky jsem si to mohla vynahradit tím, že budu po baráku lítat na koštěti. Ale hledat koště bylo příliš namáhavé, proto jsem se řádně oblékla a vzala si pánev spolu se Sideraktem. Čas vyrazit ven!
Opustila jsem sídlo poněkud ve spěchu a zmizela v lese. Doslova, protože jsem zase hodila držku přes klacek.  Já už se na to můžu vykašlat Pomyslela jsem si. Zanedlouho jsem byla už relativně daleko od sídla a jen tak se proplétala mezi stromy, střídavě zakopávala a zvedala se v domnění, že se něco stane, nebo narazím na něco zajímavého.

Udělal jsem si takové dvou měsíční prázdniny a po tu dobu po mě nebylo ani vidu ani slechu. Dokonce by mi ani nikdo nemohl napsat psaní, protože by prostě netušil, kde jsem. Neschovával jsem se, pouze jsem shledal, že je potřeba na čas vypadnout a zařídit si věci v odlehlých končinách Iscaraalu. Vlastně by se dalo říct, že jsem si udělal jen takový výlet za bylinkami a tak. Což byla mimo jiné pravda. Ano, občas jsem někoho zabil, abych si kromě bylinek přivezl i plný měšec, nebo orgán či jinou část dotyčného.
Tak jako tak jsem se domů vrátil poměrně nedávno a celý týden mi zabralo, než jsem přerovnal svůj malý sklad s léčivy, naložil nebo připravil na sušení dovezené byliny atp. Poté jsem mezi lidmi ohlásil svůj příchod a zase konal svou práci - ošetřoval raněné a nemocné.
Dnešní den byl však poněkud klidný a všechny své pochůzky jsem stihl vyřešit dopoledne. Takže celé dopoledne jsem měl jen pro sebe. Na chvíli jsem jen tak vydechl, po obědě lehl do postele a nějakou tu hodinu nebo dvě drbal Shienu a užíval si její hluboké a temné vrčení. Ačkoliv byla obrovská, chovala se se mnou dost často jako kotě. A to jsem na ní miloval.
K večeru mě už ležení dost omrzelo a já dostal chuť se jen tak projít. Vzal jsem si jen svou brašnu, na které jsem udělal několik úprav, aby jsem ji při boji nebo běhu jen tak neztratil, k opasku jsem si připevnil delší dýku a jinak jsem si nic nebral. Vlastně ano, přemluvil jsem Shienu, aby šla se mnou. Kupodivu to šlo snadno, asi se jí taky zalíbila představa, jak se prohání nočním lesem a k smrtí děsí ušáky, kteří zapomněli jít spát.
Vydali jsme se jakoby směrem k Šedoskalí, ale to jsme velkým obloukem obešli a zastavili jsme až na jedné malé mýtině, kterou z velké části ozařoval měsíc. Já se však ukryl ve stínu a pozoroval jsem, jak si Shiena hraje v trávě s nějakým hlodavcem, nebo co to bylo. Samozřejmě to bylo dost drsné hraní a hlodavec to měl za pár minut spočítané.
Když se Shiena nadlábla, šla za mnou, že chce drbat, ale vydržela to jen chvíli, protože něco zaslechla. Okamžitě jsem zpozoroval a zaposlouchal se do nočních zvuků. Na rozdíl od ní mi to nějakou dobu trvalo, ale pak jsem přeci jen uslyšel, jak se někdo potlouká lesem a brblá si něco pod nos, protože očividně neustále zakopává. Alespoň podle praskotu větví a jednoho nebo dvou žuchnutí na zem, jsem tak usoudil.
Mohl jsem dotyčnou osobu nechat být, ale docela mě zajímalo, kdo se v tuhle dobu potlouká lesem, aniž by měl třeba louč nebo lucernu. Jasně, to by vás pak každý viděl, ale možná je to lepší, než zakopávat o kořeny stromů. Shiena se na mě dívala a čekala, jak se rozhodnu. "Co kdybys poučila tu zbloudilou duši, že má být v lese zticha? Ale buď hodná a opatrná. Nejdříve zjistíme, kdo to je. Pak až se rozhodneme." Zasměji se a nechám ji, aby něco vymyslela. Já vyrazím za ní, ale trochu s odstupem. Navíc jsem musel určit, kudy osoba projde, což bylo ve tmě docela těžké. Když se připlížím co nejvíc k místu, kde podle mě čekala Shiena, opřu se o strom a tiše čekám.
Najednou se ozve vyjeknutí, do toho zavrčení a pak nějaké mumlání, kterému už moc nerozumím. Vydám se tedy k místo, odkud se ozývá to bručení a cestou rozzářím své ruce, abych viděl na cestu a hlavně na danou osobu. Náhle se mi naskytne opravdu skvělý obrázek. Shiena tu ženu jak široká tak dlouhá zalehla a znemožnila ji tak se pohnout.
"Rád tě zase vidím, Nivaz." Zasměji se, když přijdu blíž a podívám se, kdo že to pod ní leží. "Slez Shieno, tahle k jídlu není." Jakmile sleze, natáhnu ruku k Nivaz a pomohu ji na nohy.

Člověk si tak hezky v lese zakopává, když tu náhle hodí tlamu a nějaký přerostlý mourek ho zasedne v domnění, že je trůn. Kočka sice vrčela ale po pár vteřinách, což bylo překvapující jsem poznala Shienu. "Heh, dneska mám evidentně smůlu. Co to sakra je? Proč jsem kočičí trůn? Jasně, jasně! Proč ne! Jako kdyby nestačila procházka lesem, ještě musí přijít kočka!" Vrhla jsem nevraživý pohled na Shienu a pak se podívala na Rhamba, který se tu objevil Že v tom má prsty?! Pomyslela jsem si přijala nakvašeně jeho ruku a začala se čistit od listí a Shieniny srsti. Taky jsem několik chlupů vyprskla. "Asi bys ji měl trochu vyčesat" Řekla jsem se závěrečným flusancem."A co žes' nebyl tak dlouho v Šedoskalí? Hádám, že jenom kvůli bylinkám to nebylo ne?" Zeptala jsem se a podívala se na Shienu a zpět na Rhamba a přemýšelela, jestli se mám táhnout s nimi. Nakonec přeci jen domněnka že budu házet držku sama se mi moc nelíbila, a tak jsem si dala jednu ruku v bok a řekla."Sice nevím, kam se táhnu, ale nechcete jít se mnou? Možná ti bude kvést noční kvítí třeba narazíme na podivuhodné zviřátko, které by stálo prozkoumat" Zaleskly se mi oči i když sbírání bylin mou doménou nebylo. Byla tu však šance, že narazíme na zábavu. Moje držkopády se nepočítají...

Snažil jsem se držet kamennou tvář, ale ke konci Nivazčina proslovu už to prostě nešlo. Tiše jsem se zubil myslím, že Shiena jakbysmet. "Promiň, jen jsem chtěl zjistit, kdo se tu takhle ve tmě potlouká a spíš než nějakými padouchy je ohrožený kořeny a trnitými šlahouny." Zasměji se, ale pak toho nechám. Cizí neštěstí přeci nebylo vtipné. I když v Nivazině případě.. No raději nic.
"Já si na její kožich nestěžuji, ale máš pravdu, že je už potřeba jí ho pořádně vyčesat." Souhlasím s ní a nepřítomně podrbu kočku na hlavě. Pak se mě zeptá na mou nepřítomnost. Odpovím ji ihned, protože jsem nehodlal nijak lhát. Jen jí prostě nepovím vše, za to mě vinit nemůže. "Potřeboval jsem si dát pauzu. Tak jsem ty dva měsíce tak trochu cestoval do vzdálených koutů Iscaraalu a hledal nové bylinky a sbíral různé léčivé masti a tinktury od lékařů přes babky kořenářky až po rádoby šamany. Přivezl jsem si toho docela dost a hlavně si pořádně odpočinul. A Shieně to udělalo dobře. Dost tam zesílila, protože jsme skoro každý den cestovali." Odpovím na její otázku a sleduji při tom, jak ze sebe smetává poslední zbytky jehličí a listí.
Nad její nabídkou se ani nezamýšlím a na souhlas pokývám hlavou. "Proč ne. Sice kvítí hledat nebudeme, ale noční procházka proč ne." Otočím se tedy na patě a vydám se směrem do hlubší části města. Nechal jsem zářit obě své ruce, abychom viděli na cestu. Shiena vyrazila před námi a občas se zastavila a podívala se, kde jsme.
"Tak mi pověz, co je tu nového. A o co všechno jsem přišel. Pokud tedy vůbec o něco." Navrhnu téma na konverzaci, ačkoliv mě to zas tolik nezajímalo. Ale třeba se událo něco opravdu zajímavého, co stojí za pozornost. "A jak jsi se vůbec měla ty? Nevykradl ti zase někdo sídlo?"

"Nejsi dnes nějaký vtipný?" Zatvářil jsem se na něj zlověstně a něco mi říkalo, že ho pohladím pánví. Díky Strůjci si to vyžehlil tím, že řekl kde vůbec byl a tak jsem nechala pánev volně splývat se stehnem. "Jasně, rádoby šamani, kteří nemají v hlavě nic jiného, než tu slámu co sbírají" Konstatovala jsem a prohrábla si vlasy, přičemž jsem narazila na větvičku. "Tak to je dobře, bude se nám hodit, když budeme muset uklízet" Úklid byl směřován na osoby nevyhovující.
Když Rhambwört řekl, že půjde nadzvedla jsem koutek a obrátila se směrem do hloubi lesa a dala se do pomalého kroku."hmmm"zamyslela jsem se"Vlastně sídlo nikdo nevyloupil a tím pádem žádná náhrobek nepřibyl. Ve městě zmizelo zase pár lidí, ale to je celkem běžné. Pár žebráků, našli rozcupovaných a trochu omrzlých. Jednou taky hospodského a jakého si šlechtice. Asi to bude zase vlkodlak, nebo co. Zakázku nikdo nevypsal a prý se to řeší." Řekla jsem. To že se čas odčasu ztratí víc lidí v Galla-thainu na jednou, není až taková neobvyklá věc.
Povzdechla sem si. "Takže si prakticky o nic nepřišel. Jenom o trhy, ale ty tu zase budou co nevidět. "

"Možná trošku. Já vím, nezvyk u mě. Ale poslední dva měsíce jsem strávil převážně ve společnosti pouze Shieny. Samotami nevadí, což určitě víš, ale občas není špatné se zasmát." Pokrčím rameny a dál to nechám být. "Myslíš ty vůbec někdy na něco jiného, než na zabíjení?" Uchechtnu se a zavrtím pobaveně hlavou. "Nemají být elfové spíš spřízněné duše s přírodou?" Neodpustím si malé rýpnutí, ale pak toho nechám.
Následně si vyslechnu, co (ne)zajímavého se stalo. "Takže jsem o nic nepřišel. Trhy mě nijak nelákají. Moc lidí, moc pachů, samí zloději plných měšců a tak podobně." Konstatuji neutrálním tónem hlasu a přeskočím spadlý strom, který se před námi objevil. Náhle se u nás objeví Shiena. "Copak je?" Zeptám se a zastavím. Byla nějaká nevrlá, což bylo divné. "Mám pocit, že nás tu čeká nějaké překvapení. Raději schovej tu pánev a vytáhni Siderakt." Upozorním Nivaz a sám si upravím brašnu, abych ji neztratil. Své démonické kočce řeknu, ať se drží u nás. Podle všeho jsme byli sami, což bylo dobře, ale kdo ví, co se zjeví.
Pokračoval jsem dál, tentokrát opatrněji a také jsem ztlumil zář ze své ohnivé podstaty. Chvíli jsme tiše pokračovali dál, když tu se najednou Shiena naježí a začne tiše vrčet. Během pár minut se ocitneme na maličké mýtině. Shiena vyrazí kupředu a zastaví se uprostřed, kde se nad něčím sklání. Doběhnu tam a zůstanu udiveně stát.
"No páni.. To je.. Urhawský honec!? Už nějaký ten rok se tvrdí, že tu žije posledních pár kusů a že se schovávají v horách." Řeknu nevěřícně, když se u mě ocitne i Nivaz a skloním se k tělu. Byl stažený z kůže a chyběla mu spousta zubů, stejně jako většina drápů, ale ta stavba těla.. Opravdu to byl Urhawský honec. Sáhnu na již studené tělo a potom ho zběžně prozkoumám. "Je čerstvý. Vzhledem k teplotám, co tu teď panují to nemohu říct přesně, ale řekl bych, že ho někdo zabil dnes ráno, nebo včera večer. Vidíš? Ještě není ohlodaný." Ukážu na jeho takřka neporušené svalstvo. Byly tam patrné pouze stopy od nože po stahování.
"Nechci docházet k ukvapeným závěrům, ale asi máme co dočinění s velmi dobrým lovcem. Ale podívej, není tu moc krve, takže nebyl zabitý tady. I když.. Dobře mířená rána do srdce s otráveným šípem nějakou koagulační (srážecí) látkou, tak stačí hodinu počkat a moc krve taky nenaděláš. Ale šíp by ti udělal díru do kůže. Takže bych řekl, že ho někdo prostě otrávil."
Nešlo mi to do hlavy. Jistě, honec byl velmi vzácný a jeho kožešina se prodávala za obrovské sumy. Stejně jako zuby či drápy. "Co si o tom myslíš ty?"

Skoro vše jsem mu odkývala." Možná že všechny zabíjím, jenže když si chceš ubránit sídlo, tak se to tak prostě dělá. Víš, skoro všichni jsou sice smrti, ne ale úplně všichni. Na některé třeba nepřijdu jindy zas od nich něco potřebuju a tak mají to štěstí že jim nezakroutím krkem.... rovnou... a nebo taky vůbec. Zkrátka já se s narušiteli nepářu." Založila jsem si ruce jakoby na truc, ale pro jistotu jsem je rychle vytáhla, kvůli případnému pádu. "Možná jsem elf, ale nezapomeň, že jsem míšenka, temného a lesního, takže můžu. A i kdybych byl čistě lesní, někde se prostě musela stát chyba. A nemysli si,že lesní elfové jsou kdoví jak přátelští a mírumilovní. Taky si hlídají svůj píseček." Doufala jsem, že tuhle skutečnost o elfech ví a dělá to jen aby mě naštval.
Pak se u nás objevila Shiena s tím, že vypadala, kdyby jí právě zdrhla večeře. Rhamb evidentně tušil že se něco děje. Prosím, potlesk! Já jsem ale myslitel.
Chvilku jsme pokračovali,když tu se před námi něco objevilo. Popravdě to leželo v trávě a nevypadalo to, že by to bylo živé. Vlastně byl totiž celý zarudlý. Někdo mu stáhnul kůži a značně poupravil chrup. Ne že by mi ho bylo nějak líto. I když možná ano? Jak se cítit, to by asi nikdo nevěděl. Urhawští honci byli vlastně vytvoření v Urw'ahaalu, nejkrutější věznici v Iscaraalu. Byl to kříženec, psa, vlka a vlkodlaka. Proto vytvořen. Nic víc jsem o nich nevěděla, ale jestli správci Urw'ahaalu rozkecali, že to je normálně žijící druh, bylo to zlé... nebo spíš jak se to vezme. Možná jich pár uteklo před několika stovkami let a teď mají minimální populaci i v přírodě.Nebo už jich je i je věznici opravdu pár a tak jich několik pustili do přírody. Špatné na tom, je že když vidí něco co se může stát jejich kořistí uloví to.
" Asi bych nebyla moc nadšená. Tyhle bestie tu jsou buď náhodou, nebo máme zaděláno na pěkný průšvih. Buď někdo zdrhnul z Urw'ahaalu, nebo je někdo na objednávku pustil. Nebo už zdrhli před dlouhou dobou a jsou tu jako místní populace". Řekla jsem znepokojivě a klekla si taky k němu. Maso vykazovalo známky poškození. Ne od stahování, ale od ran, protože podlitiny a modřiny, které na sobě měl, nebyly hezké, stejně tak, jako dost hluboké řezné rány." Ale je fakt, že si ho podali slušně. Až je mi ho skoro líto" Pronesla jsem a ději se zaposlouchala do okolí, možná tu ještě byli. Z těla se ještě trochu kouřilo." Měli bychom je najít. Ať už zdrhnuli z toho vězení, nebo ho na ně poslali, asi to stálo za to"

//Kouřilo protože je zima :D

Mezitím, co si Nivaz prohlížela tělo, pátral jsem v paměti, co o nich vím. Jelikož mi je už nějaký ten pátek, tak tyhle tvory "znám", ale naštěstí jsem měl jen jednu možnost, dívat se mu do šílených očích takřka tváří v tvář. Dělila nás jen tlustá mříž. I tak to nebylo zrovna příjemné setkání. A vlastně i po smrti stále působili dost děsivě.
"Souhlasím. Pokud se tu ještě nějaký potuluje, máme dost velký problém. Tedy my dva asi moc ne, ale lidé ve městě zcela určitě. Otázka je, jak se sem dostal tenhle. Víš, pokud ho někdo jen dovezl, stáhl a pak pohodil zbytek těla v lese, tak by to nebylo zas tak zlé. Nasvědčovalo by to jen tomu, že tu nějaká mocná hlava má tak dobré kontakty, že si dokázala sehnat Urhawského honce. Jsem si zcela jistý, že by se velmi rychle rozkřiklo, že tu pobíhá honec. A to ne jen mezi lovci a obchodníky s černým trhem, ale i prostým lidem. Sama jistě moc dobře víš, čeho jsou tito.. tvorové schopní."
V hlavě mi to šrotovalo, až jsem se divil, že se mi z ní nekouří, nebo není slyšet, jak ozubená kolečka zapadají do protějších koleček. A jelikož jsme při tom potřeboval něco dělat, znovu se skloním k mršině a otočím ji na druhou stranu. Dělalo mi trochu problém, ozařovat prostor a zároveň nepopálit tělo honce, ale docela se mi dařilo. Občas sice zasyčelo maso a trochu se z těla začal linout pach pečícího se masa, ale zimní vzduch to dost tlumil.
"Snad ti nebude vadit, že se v něm trošku.. povrtám, že ne? Chtěl bych zjistit, jak ho zabili. Jestli tě můžu poprosit, rozdělej oheň, ať na to lépe vidím. Mezi tím můžeme probrat, co budeme dělat." Nechtěl jsem jí to přikázat, ale občas, když se do něčeho ponořím, nějak nehledím na to, jak s kým mluvím. Takže jsem doufal, že to díky slovu prosím vezme s klidem.
Vyndám z brašny dýku a také kožené rukavice. Nehodlal jsem riskovat, že si poleptám obsahem jeho žaludku ruce. Slyšel jsem, že stráví takřka vše, takže bude mít velice agresivní trávicí šťávy. A kromě toho nevím, na co zemřel, takže v kombinaci s případným jedem by to nemuselo být nic hezkého.
Tělo nejdříve prohlédnu i z druhé strany, ale jelikož se všechna krev přesunula právě na stranu, na které ležel, nezjistil jsem vůbec nic. Následná rychlá pitva neprokázala otravu, nýbrž něco jiného. "Takže.. Nemohu to říct jistě, nikdy jsem honce nepitval, ale byl velmi hladový, protože žaludek má takřka prázdný. Co je však zajímavější jsou jeho plíce. Udusil se." Řeknu a podívám se na Nivaz. "Začínám mít podezření, že tu nejde jen o kůži a trofeje. Jak chceš udusit zvíře, aniž bys mu porušila slabou kůži na krku?" Nechám ji chvíli hádat, ale mé myšlenky jsou tak zběsilé, že jí mé teorii řeknu dřív, než mi stihne něco odpovědět. "Buď ho nechali nadýchat nějakých jedovatých výparů, nebo v tom má prsty někdo, kdo ovládá vzduch."

Jen jsem kývala hlavou na souhlas. Bylo opravdu zajímavé, že ho dostali, vlastně že se s ním zrovna tady vůbec setkali. "Jop, tyhle ty mrchy poslouchají jen toho, kdo je krmí."Podotkla jsem a chvilku se dívala na to tělo. Rhamb se mě mezitím zeptal, jestli by mi nevadilo, kdyby se v něm pohrabal. Koukla jsem se na něj s pohledem jestli to myslí vážně."Děláš, jako kdyby mi dělalo problém jeho rozcupovat na kousky a pak to uklidit". Řekla jsem se značným cynismem v hlase a povzdechla si. Docela ráda se šťourám v něčem. Pokud to nemá stádium rozkladu.
Inu nebyl čas ztrácet čas a tak jsem rozžehla ruce a okolí osvítil modrý plamen. "Vidíš, nebo mám přidat?" Raději jsem se zeptala, ale vypadalo to, že ne.
Brzy na mě koukali jeho vnitřnosti. Žaludek byl malý a posléze se i ukázalo, že skoro prázdný. Rhamb začal s diagnózou." Jo... Zajímavé" Podotkla jsem. Co se způsobů udušení týkalo, raději jsem držela klapačku, protože ta moudra co se mi honila hlavou by raději nikdo nechtěl vědět. To ví, moje způsoby. " Záleží. Je dost možné, že mu něco dali, a co se týče větrných mágů, aspoň bude zábava. To by taky vysvětlovalo, že ho dostali. Jenže mi tu nesedí ty pohmožděniny... Ale mohli párkrát... dobře, víc jak párkrát tlouknout a seknou." Konstatovala jsem. "Takže, asi bych měla zhasnout a měli bychom se začít starat o toho, nebo ty, kteří ho zabili. Shien, nás bude vést?"
Konečně znovu vyjdu ze stereotypu a někomu rozsekám držku, pokud to ovšem on neudělá mě, ne že by to bylo až tak pravděpodobné, ale můj unikátní talent byl přece jen unikátní. Co že mi rozsekají držku? To zvládnu sama cestou v lese ne?  Pomyslela jsem si. "Jestli jsi teda skončil s ohledáváním, měli bychom vyrazit"

Chvíli jsme probírali teorie, během kterých mi v hlavě vyrůstaly všelijaké teorie. Souhlasil jsem s Nivaz, že bychom se měli začít starat o podrobnosti kolem této mrtvoly. Anebo o toho, kdo ho stáhl z kůže a proč ho vůbec stahoval. Jasně, kvůli kožešině, za kterou vám někteří sběratelé zaplatí obrovské sumy, ale pokud mi bylo známo, důkazy se vždy pálí, nebo jakkoliv jinak ničí.
"Jo skončil jsem. Můžeme vyrazit. Shiena sice není pes, ale přeci jen její démonická podstat dělá hodně. Vlastně počkat! Něco si vezmu." S tím vypreparuji z mršiny zbytky zubů a dva drápy, které tam někdo nechal a strčím si je do brašny. "Nemám v plánu je prodat.. Chci si z nich udělat malé dýky. Mají neuvěřitelné tvrdé drápy i zuby. Až se mi podaří je dobře obrousit, budou to velmi ostré hračky, které se ti snadno schovají do kapsy." Pokrčím rameny, otřu špinavé rukavice o trávu, uklidím je a vstanu. Následně k sobě zavolám Shienu, které jsem ani nemusel říkat, co máme v plánu. Jistě nás celou dobu poslouchala a předem prohledala okolí.
Ihned se za ní vydám a podle dusotu jsem slyšel, že je mi Nivaz v patách. Neběželi jsme nijak rychle, přeci jen byla tma jak v pytli, ale dost rychle na to, abychom k našemu cíli dorazili poměrně brzy. Před námi se z čistajasna vyloupla malá dřevěná chatrč. Nesvítilo se v ní, ale díky své citlivosti na oheň, jakožto můj živel, jsem vycítil, že v ní nanejvýš před dvěma dny hořel oheň. "Nikdo tam není." Řeknu tiše i když jsem měl podezření, že to Nivaz taky ví. Ostatně Shiena by nám řekla, kdyby tu někdo byl.
Pomalu se vydám až k chatrči a otevřu dveře, které lehce vrznou. Kromě vrznutí se neozve žádný jiný zvuk. Oproti tomu se z chatrče začne linout poměrně velký puch. Cítil jsem krev, pomalu hnijící maso, pot, kouř a další různé pachy. "No fuj.." Povzdechnu si nahlas a vstoupím dovnitř. Za slabého světla ze svého těla najdu nějakou deku, kterou zakryji okno. Potom se vydám k malému otevřenému ohništi a zapálím ho. "To aby nikdo neviděl, že se tu svítí." Prohodím jen tak mimochodem a prohlédnu si místnost.

Pokrčila jsem rameny, promě za mě ať si to klidně vezme. Stejně už byl mrtvý a krom toho, když už je to mrtvé, proč z toho nezvít aspoň něco navíc. "Klidně, už se mu nic stát nemůže"Pak jsme pokračovali
.No stopování zdá se mělo úspěch a moje držky taky, protože jsem jen jedinkrát lehce zakopla."Hmm.. Vidím, pěkná chajda"Poznamenala jsem sarkasticky. Rhamb se mezitím šel obhlédnout terén. Podle jeho znechucené tváře a "fuj" sem poznala, že to asi nebude pěkné. Když jsem přišla blíž, už jsem věděla proč. No parfémy by dělat nemohli."Páchne to tu pěkně. Hádám, že v té chajdě nebude nic hezkého" Poznamenala jsem šeptem a zašla za roh chatky abych zjistila jestli je ta chatka ještě podezřelejší, než je. Byly tu dveře, zabarikádované a jedno rozbité okénko, kterým jsem nahlédla dovnitř. Okamžitě jsem ale ucukla, protože ten puch byl opravdu mocný.
Přiťapal jsem zpět k Rhambovi."tak, co dál? Kterou cestu si zvolit?"